Rubriky: ZAJÍMAVOSTI ŽIVOT
 

Představte si, že jdete svému synovi na pohřeb. Zíráte na nehybné tělo, které již nikdy nemá vykázat známky života. A ono se pohne. V tu chvíli vás napadají myšlenky, jestli jste duševně v pořádku. Nevěříte tomu, co vidíte. Přesně takové pocity zažili rodiče mladého Kumara, který se zázračně probral cestou na svůj vlastní pohřeb.

Kumar Marewad je teprve sedmnáctiletý indický mladík, který prozatím v životě neměl příliš štěstí. Před pár týdny ho pokousal pes, který byl nakažen vzteklinou. Ačkoliv byl Kumar okamžitě převezen do nemocnice, infekce se velice rychle šířila. Mladíkovi nepomáhaly ani životní funkce podporující přístroje, na něž byl napojen. Postupem času se jeho zdravotní stav natolik zhoršoval, že jedinou variantou byla extrémně finančně náročná léčba, kterou si jeho rodina nemohla dovolit.

A tak muselo dojít k odpojení od přístrojů. Rodina začala mladému Indovi plánovat pohřeb. V tento smutný den si rodina prožila další šok. Tentokrát ale velice šťastný. A lékaři dosud nevysvětlený. Pouhých pár hodin předtím, než měl být pochován do země, začal Kumar náhled zprudka dýchat, otevřel oči a vrátilo se mu vědomí. Zázrak!

vlastní pohřeb

Nikdo nevěděl, jak se v takové chvíli zachovat, nikomu nebylo jasné, co se děje. Ti, kteří Kumarovo zmrtvýchvstání viděli, v první řadě ani nevěřili tomu, co vidí. Stejně překvapený byl pochopitelně i Kumar. Lékaři k tomu prozatím nemají žádné logické vysvětlení.

Kumar se tedy vrátil zpátky do nemocnice, kde na něj ještě nějakou dobu budou dohlížet lékaři. Všichni doufají, že zázrak bude dokonán a mladík bude vesele pokračovat ve svém životě.

Na závěr se nabízí jedna polemika: ještě štěstí, že se rodina nerozhodla Kumara zpopelnit. To by teprve byla tragédie. Ačkoliv by se o ní nikdo vlastně nedozvěděl…